Chceš vědět, proč se cítíš sám?
Cítiš se sám, protože
Nikdy nechceš slyšet
Píseň jednoty svého srdce.
Pocit osamocení zažilo nebo bohužel stále zažívá mnoho z nás. Je to ale jen pocit nebo je to něco skutečného? Odkud tento pocit pochází? A může to mít i nějaká pozitiva? Možná je to náznak toho, že je na čase zaměřit svou pozornost dovnitř sebe a na chvíli neklást důraz na společenský aspekt našeho života. Pojďme to vzít ale jedno po druhém.
Samotu v negativním slova smyslu zažíváme, když přestaneme cítit spojení se světem a s bytostmi (hlavně asi lidmi) v něm. Tady je třeba zdůraznit, o jaké spojení (resp. na jaké úrovni) se jedná. Můžeme totiž být „spojeni“ přes WhatsApp nebo Facebook, ale přesto zažíváme samotu. Můžeme být na party se svými přáteli, mít s nimi „společenské spojení“ komunikací z tváře do tváře, a přesto se cítit ve stejný okamžik zcela osamoceni. Můžeme stát na Staroměstském náměstí nebo Times Square mezi tisíci lidmi a přesto mít pocit, že jsme tam naprosto sami a ztraceni. Dokonce můžeme mít i určité spojení na emocionální úrovni, můžeme cítit empatii, a přesto nám jde samota naproti.
A to všechno má jen jeden důvod: nedostatek sjednocení se s ostatními lidmi na hlubší úrovni; na úrovni našeho srdce. Pokud tohoto nedosáhneme, žádné jiné spojení nám nikdy nemůže dát stejný naplňující pocit toho, že něco s někým sdílíme, že jsme něčeho a někoho součástí. Je to pouze pocit vnitřní jednoty, při kterém zažíváme opravdové spojení. Cítíme, že ostatní opravdu ví, kým jsme, a že nám rozumí. Paradoxní je, že přitom nemusíme vyslovit žádné slovo, poslat žádnou zprávu. Ba dokonce, pokud je síla našeho srdce opravdu veliká, nemusíme být ani fyzicky té druhé osobě na dosah. Vezměme si např. matku se synem či dcerou. Láska matky je tak silná, že dokáže vycítit, co se s jejími dětmi děje, přestože mohou být na druhém konci světa.
Mám pouze jednu potřebu: sjednocení, sjednocení, sjednocení. Sjednocení se se zvířecím vědomím, potřebuji to? Ne, nikdy! Sjednocení se s lidským vědomím, potřebuji to? Ne, nikdy! Sjednocení se s božským vědomím, potřebuji to? Ano, neustále! Proč se nechci sjednotit s vědomím zvířat? Nechci to, protože zvířecí vědomí je plné destrukce. Proč nechci sjednocení se s lidským vědomím? Nechci to, protože lidské vědomí je plné oddělování se. Proč se chci sjednotit s božským vědomím? Chci to, protože uvnitř božského vědomí je nejhlubší uspokojení.
~ Sri Chinmoy, The Oneness of the Eastern Heart and the Western Mind
Abychom tohoto vnitřního sjednocení dosáhli, musíme se zaměřit na své duchovní srdce a posilovat ho. To dokážeme tak, že ztišíme svou mysl, přestaneme myšlenkám věnovat pozornost a následujeme proud vědomí uvnitř naší hrudi. To je zjednodušeně to, čemu můžeme říkat meditace. Samozřejmě to není snadné, naučit se meditovat vyžaduje disciplínu a určité praktické rady do začátku. Proto také pravidelně nabízíme kurzy meditace, které jsou zdarma.
V pozitivním slova smysl samota znamená, že se soustředíme na sebe. Vyhradíme si čas a prostor na to, abychom zjistili, kdo vlastně jsme a co tu (na světě) děláme 🙂 Není to sobecký přístup. Totiž pokud tímto způsobem dokážeme něco v sobě přeměnit nebo uvolnit, pokud se dokážeme stát trošku lepším člověkem, pokud uděláme krok někam (a asi je jedno kam, hlavní je ten krok), svět se stane o trošku lepší. Tato změna se může zdát nepatrná, ale o to významnější. Právě takto se totiž celý svět může měnit. Změna nepochází odněkud z venku, ale ze změny uvnitř nás samých. Vidíme, že tím, že se soustředíme na sebe, děláme světu službu. Není to tedy nic sobeckého, jak se nám možná může naše mysl (či naše okolí) snažit vnutit. Zároveň nám tato vnitřní změna nabídne něco naplňujícího, něco, co z žádné společenské interakce získat nedokážeme.
