Duchovní srdce – motor, který přeměňuje aspiraci na pokrok.

Duchovní srdce je místo uvnitř nás, kde můžeme cítit svou vnitřní bytost. Není to přímo část našeho fyzického těla tak, jak je to v případě našeho normálního srdce. Je to energetické místo. Je to tam, kam ukážeme prstem, když řekneme „já“ (tedy většina z nás; někdo si při tom ukazuje na hlavu :)). Duchovní srdce se nachází uprostřed naší hrudi, není to tedy identické s umístěním fyzického srdce (svalu), které se nachází trochu nalevo a níže! Také si můžeme duchovní srdce snadno plést s našemi emocemi, které cítíme většinou v břišní oblasti, ale někdy je můžeme cítit i výše. Často pak můžeme mít dojem, že určitý impuls přichází z našeho srdce, když se přitom jedná o emocionální reakci (viz. většina pop music :)). Praktikováním meditace dokážeme snáze rozlišit, odkud který vnitřní impulz přichází.

V Józe a Indických textech se místu, kde máme (duchovní) srdce, říká Anahata Čakra a je to jedna ze sedmi hlavních čaker – míst, kde můžeme vnímat životní energii (Pránu, Čchi). Meditací na toto místo dokážeme vynést do popředí vnitřní sílu a zároveň se tím automaticky pročišťují ostatní čakry. V našem běžném moderním životě plném stresu a emocionálních traumat se energie v různých čakrách může zaseknout a dělat neplechu. Proto je meditace na srdeční centrum velmi prospěšná, protože čakry přirozeně pročišťuje. V Tai-Čchi se stejnému místu říká Střední Dantien nebo také Qi (případně Čchi). Je na něj zde kladen také velký důraz, takže je vidět, že se jedná o důležité centrum. Pokud se chcete naučit meditovat na své srdce, navšťivte některý z našich kurzů.

O rozdílu mezi silou srdce a mysli se můžete podívat na tento hezký rozhovor (jen v Angličtině):

„Věřím v intuici a vnitřní inspiraci. Někdy pravdu CÍTÍM. Ale přitom ji vědomě NEZNÁM.“
~ Albert Einstein

V srdci se také nachází síla intuice. Intuice nám dává pocítit pravdu, nemusíme ji přitom znát naší myslí, nemusíme pro ni mít logické vysvětlení – to možná přijde později. Určitě jste pocit intuice už někdy zažili – ráno vstanete a najednou velmi jasně víte, co musíte udělat, nebo jak se věci mají. Máte jasný vhled do konkrétního problému. Víte, co je pravda a co ne. Nedospěli jste k tomuto závěru racionální úvahou pomocí mysli. Prostě to jen cítíte, ale zároveň hluboko uvnitř víte, že to tak je. Meditací tuto schopnost dokážeme prohlubovat a můžeme ji tedy používat častěji.

Krátká poetická vložka z pera perského/tureckého mystika Mewlana Rumiho:

„Lahodnost medu a mléka je odrazem čistého srdce:
Ze srdce pramení sladkost všech sladkých věci.
Srdce je zdrojem a svět jeho důsledkem:
Jak může pouhý stín srdce být jeho touhou?
Je čisté srdce tím srdcem okouzleným bohatstvím a mocí?
Je snad podřazené temné zemině a vodě těla?
Nebo se baví uctíváním temnoty pro pouhé získání slávy?
Ne, srdce není nic jiného než Moře Světla.
Je to místo vize Božskosti.
Jak by mohlo oslepnout?“
~ Mewlana Rumi, persko-turecký mystik z 13. století

Z duchovního pohledu se v srdci nachází naše duše. Tedy ona se snaží prostoupit celým naším tělem, ale v srdci se jí to daří nejlépe. I přes to však její světlo nevidíme a necítíme stále – jestli vůbec. Musíme vyvinout nemálé úsilí, abychom ho dosáhli. Ve skutečnosti toto je ten pravý důvod, proč meditujeme – aby vnitřní světlo naší duše mohlo dosáhnout až na fyzickou úroveň. Toto světlo dokáže postupně přeměňovat náš život. Někdy ho přímo můžeme vidět ve tvářích lidí, které potkáváme (přímo „září štěstím“).

„Do svého srdce zapiš, že každý den v roce je ten nejlepší den v roce.“
~ Ralph Waldo Emerson, Americký básník a esejista z 19. století

Jak je zmíněno na začátku, srdce je motor, který přeměňuje aspiraci – naší hlubokou touhu jít každý den kupředu, zlepšovat se, růst – na pokrok. Pokrok můžeme vnímat jako postupnou přeměnu našich vlastností a instinktů ze zvířecí říše na vyšší, božskou úroveň. Strach přeměníme na odvahu, nejistotu na jistotu, závist na pocit sjednocení, nenávist na lásku, atd. Však to známe z pohádek. I když nutno říct, že ve většině pohádek hrdina (nebo hrdinka) s těmito pozitivními vlastnostmi už začíná a jen je používá pro přemožení zla, zatímco v našem případě my musíme těchto kvalit postupně dosáhnout. A přeměnit je nejprve v sobě, ne v ostatních! Takže musíme být ještě větší hrdinové a hrdinky 🙂

Podobné příspěvky