„Fyzická zdanost je nanejvýš důležitá k dosažení míru mysli.“
~ Sri Chinmoy, učitel meditace

Jaké je spojení mezi naším tělem a mezi naším duchem? Tělo nám umožňuje existovat ve fyzickém, vnějším světě, zatímco duch, resp. duše, nás propojuje s vnitřním, subtilním světem. Existujeme tedy zároveň ve fyzickém světě a zároveň v tom vnitřním. V závislosti na tom, čemu zrovna dáme více naší koncentrace, s čím se naše vědomí sjednotí, podle toho působíme více uvnitř, nebo vně. Jak se tyto dva světy navzájem ovlivňují a podporují? Pokud jsme sportovci, pomůže nám k vyššímu výkonu věnovat energii svému vnitřnímu rozvoji, a naopak, pomůže nám sport a silné tělo mít lepší meditaci? Už ve starém Řecku se říkalo „Kalos kagathos“, neboli volně přeloženo „ideál harmonie těla a ducha“, takže na tom určitě něco bude 🙂

V pojetí asijského umění Čchi-kung pomocí mysli ovládáme životní energii (Čchi), která pak působením na subtilních úrovni hýbe fyzickým tělem. Člověk má omezenou kapacitu Čchi, ale jsme schopni Čchi načerpat z vnitřních zdrojů a tím ji doplnit. Pokud je proudění Čchi v našem těle někde blokováno, vede to k nemocem, dlouhodobým onemocněním a stárnutím. Pomocí vnitřní práce s touto energií dokážeme fyzickým problémům zamezit nebo je vyřešit. Tyto cviky probíhají jak na fyzické, tak na vnitřní úrovni, je zde tedy dobře vidět propojení našeho vnitřního a vnějšího světa a jejich vlivy na sebe. Více informací o Čchi-kungu si můžete přečíst třeba zde.

„Čchi-kungová terapie a další větve čínské medicíny, můžeme zjednodušit na dva jednoduché principy: čištění meridiánů (energetických drah) pro dosažení harmonického pohybu energie, a obnovení rovnováhy mezi yin a yang.“
~ Wong Kiew Kit, shaolin a čchi-kung mistr

V Indii, na kterou se u nás často díváme jako na „kolébku duchovnosti“, ovšem převládá i pocit, že vnější, fyzický svět, je pouhá iluze, a nemá tedy smysl mu věnovat moc pozornosti. Proti tomu stojí učení Jógy, které má naopak fyzickou kondici jako jeden ze svých stupňu (zvaném Hatha Yoga) na cestě k sebe-realizaci. Toto cvičení nám pomáhá cítit spojení mezi naším tělem, naší myslí a životní energií (v Józe zvanou „Prana“) a pomáhá mezi nimi nastolit rovnováhu. Meditace je mnohem vyšší stupeň duchovní disciplíny než Hatha Yoga, a jde proto více do hloubky – směrem, k naší vnitřní bytosti, duši.

Když o těchto stupních mluvíme, uveďme si je pro pořádek všechny. Jedná se o stupně tzv. Sadhany, neboli vnitřní disciplíny. Jsou to: Yama (sebeovládání), Niyama (charakter), Asana (fyzické cviky), Pranayama (systematické dýchání k ovládnutí mysli), Pratyahara (ovládnutí smyslů), Dharana (zaměření svého vědomí na to božské uvnitř nás), Dhyana (meditace) a Samadhi (jednota s naší vlastní božskostí). Neznamená to, že pokud chceme meditovat, musíme nejprve projít všemi předhozími kroky. Můžeme začít rovnou meditací, ale např. Pranayama dokáže mysl zklidnit a připravit ji k tomu, abychom se do meditace snáz dostali. Nutno poznamenat, že Jóga není vlastnictvím Hinduismu nebo jiného náboženství. Je to způsob duchovního a fyzického rozvoje, který stojí mimo organizovaná náboženství. Více se můžete dočíst třeba zde.

„Hatha Yoga nás učí použít tělo jako luk, asanu (pozici) jako šíp a duši jako cíl.“
~ B.K.S. Iyengar, učitel Jógy

Z duchovního pohledu je fyzická zdatnost nanejvýš důležitá. Ale musí jít ruku v ruce s vnitřním pokrokem. Když bude naše tělo silné, odolá snáz nemocím a neduhům. Pokud se budeme ráno cítit slabí, bude nás bolet žaludek nebo hlava, těžko se přesvědčíme k tomu, abychom 30 minut seděli bez hnutí a ještě se u toho cítili uvolněně. Když jsme pak v meditaci pokročilejší, musí být naše tělo schopno absorbovat vnitřní světlo a energii, kterou při meditaci příjímáme. Proto se tělo (i subtilní tělo) musíme snažit posílit spolu s tím, jak se prohlubuje naše meditace.

Ač se to může zdát zvláštní, běh má velmi zvláštní význam pro duchovní rozvoj a dokáže nám velmi pomoci. Při běhu se, podobně jako při asanách v Hatha józe, uvolňuje životní energie, která se (vlivem moderního sedavého způsobu života a stresu) často v našem těle zasekne. Při běhu tato energie (Prana, Čchi) automaticky začně proudit směrem vzhůru. Zároveň se nám uvolní naše mysl a zbaví se stresu – i proto dnes tolik lidí běhá. Stále populárnější jsou i ultra-maratony, které běžce spontánně vede dovnitř, protože na tyto enormní vzdálenosti nestačí už jen vitální energie, ale musíme k tomu přidat vnitřní sílu vůle, kterou můžeme snadno získat právě z meditace. Běžci tak často popisují při těchto závodech meditativní zážitky. Pro inspiraci doporučujeme tento krásný dokument o běžcích 3100 mil dlouhého závodu.

České titulky se dají zapnout v pravém dolním rohu.

V souvislosti s Čchi-Kungem uveďme i stále populárnější Chi-Running, který právě z principů Tai Chi vychází. Jedná se o styl běhání tzv. „bez přebytečného úsilí“, kdy se snažíme využít principy z Tai Chi k efektivnímu pohybu, který je zároveň přirozený pro naše tělo. Pro inspiraci doporučujeme stránky behbezusili.cz .

Zajímavý je i nedávný rozhovor Marka Ebena (pořad Na Plovárně) s Americkým rekordmanem Ashritou Furmanem. Rozhovor jde překvapivě poměrně do hloubky k tomu, jak meditace Furmana inspirovala k překonávání Guinessových rekordů a jak mu ve skutečnosti umožňuje často velmi fyzicky náročné výzvy překonávat. Rozhovor je ke shlédnutí na stránkách České televize.

Naše vnitřní existence je s tou vnější úzce spjatá a navzájem se podporují. Ve skutečnosti cíl našeho duchovního rozvoje je plné uvědomění si našeho vnitřního „světla“ (duchovní energie) a jeho projevení právě pomocí těla v tomto fyzickém světě. Jakou cestou a jakým způsobem a jak rychle toho dosáhneme, je už na nás.

Podobné příspěvky